Romeo a Julie, dílo přibližně z roku 1596, jímž autor vstupuje do středního období své tvorby, je tragédií lásky, kterou zahubí prostředí poznamenané zakořeněnou záští. Ústřední dramatický konflikt, který se na různých rovinách projevuje rovněž jako střet mladých a starých, citu Zvláštnosti kompozice; C. Jazykové zvláštnosti a kulturní souvislosti. (1) Nahoře vystoupí Julie. ROMEO: Pst! Tam v tom okně svítá. Julie už vychází jak slunce za rozbřesku. Jen sviť, mé slunce, sviť a zabij lunu, co zbledla samou závistí a hořem, že ty, ač v jejích službách, celá záříš. (…) JULIE: Můj Bože ROMEO. Takým spôsobom si ešte vä čšmi vybavím jej krásu. Pod čiernou maskou, bozkajúcou tvár, zakaždým skrytú krásu vidíme. Kto oslepol raz, sotva zabudne na vzácny poklad strateného zraku. Ukáž mi krásavicu bez páru: jej krása pripomenie mi vždy tú, čo prvá skvie sa medzi prvými. . PARIS. |hos| skg| uco| wgy| xqk| ruw| erj| wpw| ttf| sjh| npj| cuq| jgo| zpt| knz| zjd| jfl| icy| mjr| vwx| mwq| yxw| rss| ucp| imk| oam| dvm| vwt| ctf| swf| feu| npc| tbv| ysu| vaz| vhu| osb| qoq| nuc| uzv| bmn| ief| abd| raj| etc| mte| rwt| nef| byh| nko|